|
Fazýček a jeho příběh
23.11.2024 jsem šla večer krmit svoje hafany, kteří mě vždycky vítali s radostí, že se nese krmení. Všimla jsem si, že Fazy nějak divně stojí a je bez nálady, roznesla jsem rychle krmení ostatním psům ještě jsem z dálky koukla na Fazýčka zrovna se šel ještě vyčůrat, tak jsem si řekla tak to je dobrý, když jsem se vracela k němu s krmením ,tak si stoupnul zdál se mi trochu nafouklý, tak mi proběhlo hlavou, že to vypadá na torzi žaludku, najednou si začal sedat pak si hned lehnul a zůstal ležet. Hned jsem běžela domů, manželovi jsem řekla, že je Fazy divný , že to bude asi torze a začala v sobotu večer obvolávat ordinace, jeden, druhý, třetí veterinář nikdo to nebral. V Litoměřicích to sice vzali, ale s tím, že mají psa na sále a další čeká, že budu muset čekat což u torze není možné. Další veterinář mě odkázal přímo do Prahy, takže co teď ordinace v Praze vůbec neznám, napadla mě ordinace pana Duchka tam jsem před 25 lety jela s mojí rtw na rtg dkk , takže najít rychle číslo ,když jsem se tam dovolala, tak bohužel sestra mi řekla, že tam taky není šance ,ale poslala mi 5 čísel na ordinace , které mají 24 hodin otevřeno a vyzdvihla veterinární ordinaci Eriku. Za to jsem jí nesmírně vděčná, že mi takhle pomohla. Hned jsem volala do ordinace řekla jsem , že to vypadá na torzi ,tak nám hned řekli , že máme přijet , že nás budou čekat. Když jsem šla pro Fazyho tak už sotva šel, ale jakmile se otevřel kufr u auta ,tak tam sám skočil. Celou cestu ani nehlesl, to jsem si říkala, že to na torzi nevypadá, torzi jsem už zažila u dobrmana, ale tohle tomu neodpovídalo. Konečně jsme dojeli do Prahy, cesta naštěstí v pohodě byli jsme tam za 45 minut. Otevřela jsem kufr auta to už jsem musela Fazymu pomoc ho vyndat ven kde si zase hned lehl na chodník, to už jsem utíkala do ordinace pro sestru tam jsme vzali vozík ,když jsme se vracely, tak Fazy už zase stál , protože se snažil, když jsem mu na chvilku zmizla z očí jít zamnou. Jakž tak jsme se dobelhali do ordinace vozík už nebyl zapotřebí , ale v ordinaci si opět lehl , hned se udělalo sono, kde se zjistil prasklý nádor na slezině , který tekl dovnitř. Hned jsme se tedy domluvily, že slezinu s nádorem odstraní ,ale nejdřív udělají rtg a kouknou jestli někde nejsou ještě metastáze, že pokud tam budou tak bych se s ním rozloučila a nechala ho odejít. Vše vypadalo v pořádku Fazy zvládl operaci a nádor byl poslán do laborky. Po dvou dnech jsme si ho přivezli domů. Za 10 dní šel na vyndání stehů, kde na nás čekala bohužel špatná zpráva a to, že nádor byl zhoubný a velice agresivní. Fazýček měl verdikt cc měsíc života. Byl to pro mě šok , čekala jsem , že to dopadne dobře, ale bohužel. Samozřejmě jsem si četla různé recenze , kdo co kupoval, když měli ostatní majitelé různých plemen tuto prognózu. Objednala jsem mu tedy taky pár věcí a doufala, že mu to prodlouží život. Celý měsíc byl Fazýček v pohodě lítal, nosil si vždycky jakmile šel ven sebou hračku, to byla známka , že je vše ok, krmení také vždy snědl. 28.12. večer ještě všechno v pohodě a druhý den ráno , když jsem šla pouštět psy , tak už jsem viděla, že Fazy nechodí už s takovou radostí jako vždycky, ještě si odnesl na zahradu hračku a najednou se vše začalo zhoršovat už šel pomalu hračku už nechal na zemi došli jsme zpátky domů a už sem běžela říct, manželovi, že se Fazy zhoršil. Hned jsem se vrátila s obojkem pro něj a on najednou stál a kýval ocáskem a koukal co chceš, tak jsem si v tu chvilku řekla, že to byl asi planý poplach, ale jakmile jsem nasadila obojek a šli jsme před barák tak se to opět zhoršovalo. Samozřejmě , když se potřebujete dovolat opět o víkendu na severu na veteriny, tak to opět nikdo nebral tak jako na začátku, když to prostě vyjde na víkend, tak máte peška. Sice jsem paní veterinářce v Praze říkala, že na uspání přijedu zase k nim, když mi ho aspoň na těch 5 týdnů zachránili, ale nechtěla jsem ho nechat jet takový kus do Prahy a stejně jsme tam na konec skončili. Fazýček sebral
ještě poslední síly, sám si ještě vyskočil do auta zahrabal si pod sebe deku a lehnul. Po příjezdu na veterinu jsme už Fazýčka museli naložit na veterinární vozík nebyl už schopný jít po svých. Dnes 29.12.2024 v 10,07 hod jsme tě museli ty můj kamaráde nechat odejít. Já jsem vděčná za to, že jsem mohla být u odchodu s tebou, hladit tě , pusinkovat a naposledy cítit tvůj kožíšek. Byl jsi pan pes s velkým srdcem a úžasné plemeno. Děkuji , že jsem s tebou mohla strávit krásných aspoň 9 let. Už teď mi hrozně chybíš a je strašně těžké chodit okolo tvé prázdné boudy. Tvé nejoblíbenější hračky už zůstanou u tvé vitríny.
|
